Různá historická a geografická fakta najdete v průvodcích, takľe jenom stručně: USA se rozkládají na ploše 9,4 mil km2. Žije zde kolem 270 mil. obyvatel (bílí 71,3%, černí 12,7%, hispánci 11,2%, ásijského původu 3,9%, indiáni 0,9%). Tyto procenta jsou však v kaľdém státě jiná, např. v Kalifornii žije již jen necelých 50% bělochů. USA mají 50 států. Nejvyšší horou je Mount McKinley měřící 6194m. Nejvyšší horou kontinentálních USA je Mt. Whitney (4418m), na kterou lze, dle zdatnosti, vyšlápnout za 1-2 dny. Musíte však mít nezbytné povolení.

Z východu na západ (Washington - San Francisco) měří Spojené státy skoro 3000 mil (tj. asi 4800 km), tato vzdálenost se dá ujet za tři dny, samozřejmě téměř nepřetržité jízdy. Hlavním městem je Washington (623,000 obyvatel), mezi největší města patří New York (asi 7 mil. obyvatel bez aglomerací), Los Angeles (3 mil.), Chicago (2,9 mil.). Při přejezdu Spojených států můžete vidět průmyslové aglomerace (východní pobřeží, oblast velkých jezer), obrovské lány nejen kukuřice (Kansas, Nebraska, Iowa, Missouri), pouště a polopouště (Utah, Nevada, Arizona, New Mexico, Texas) a také velké horské pásy táhnoucí se od severu k jihu přes celé USA (Rocky Mountains - Montana, Wyoming, Colorado; Sierra Nevada - California).

Pro cestu nejsou ideální zrovna prázdninové měsíce, jelikož jsou všechny města a hlavně parky přeplněny americkými turisty a teploty nejsou na většině míst pro Evropana zrovna příznivé (my jsme měli na konci září v Death valley víc než 40°C). Lepší doba pro cestování je polovina dubna až polovina června nebo konec srpna až konec září. Pokud se budete pohybovat po jihu až jihovýchodě, můžete zůstat ještě déle.

Jak se tam dostat? My jsme jeli (vlastně letěli) v rámci programu Work and Travel (WAT), který je sponzorován americkou vládou a každý účastník má pracovní povolení platné od května do října s možností cestování ještě jeden měsíc. Zúčastnit se může každý student denního studia na VŠ nebo VOŠ. Náklady jsou $540 + letenka, pokud si teda práci seženete sami. Dále můžete jet "na černo" pouze na turistické vízum. Na Internetu najdete spoustu kontaktů na různé uklízení supermarketů. Je to levnější, platíte v podstatě jenom letenku (+rezervaci hotelu a podobné věci kvůli pánům z imigračního). Jednou z možností je taky letět s někým, kdo má v USA příbuzné, známé nebo kamarády. Můžete ušetřit za ubytování a třeba i najít práci u něho (pokud teda chcete pracovat a nechcete jenom cestovat, že :o).

Ještě něco o lidech. Američané jsou zajímavý národ a pro Evropana je celkem těžké jim porozumět. Každopádně jsou určité věci, které byste měli vědět. Pokud potkáte Američana třeba na odpočívadle nebo v hotelu nebo třeba někde v paneláku, tak vás určitě pozdraví nějakým Hey, how are you! a bude očekávat odpověď Fine and you? Na takovou povrchní konverzaci si budete muset zvyknout. Další věc, kterou byste měli mít na paměti je ta, že na cestu se neptáme a do hovoru se nedáváme s ženou, kterou potkáme na ulici nebo třeba čekající na zastávce. Takto dotázaná žena to bude považovat za sexuální obtěžování. Toto byste měli mít vždycky na paměti!!! K těm příjemnějším věcem... Pokud do vás někdo vrazí nebo vás omylem strčí, okamžitě se vám omluví a to i pokud jste to zavinili vy, příjemné, že! Je dobré to taky dodržovat a s radostí si tento zvyk přivézt domů do ČR. Je třeba mít na vědomí, že se tak ale neděje vždy a všude (zkuste se na to spolehnout v New Yorském metru a ani nevystoupíte z vlaku :o)))!

1.den
Odjezd ze Sandusky, stát Ohio, směrem na západ (náš první cíl byl Badlands NP v Jižní Dakotě), kde jsme přes léto pracovali v zábavním parku Cedar point. Protože nás v noci chytla taková bouřka, že se nedalo po dálnici jet víc jak 40 mil/h, tak jsme přečkali noc někde v Illinois na dálničním odpočívadle.

2.den
Celý den jsme měli problémy s přehříváním motoru (jak jsme později zjistili, bylo to proto, že jsme jezdili na 4rychlostní mód místo 5ti rychlostního, aby se pak 3litrový šestiválec nezahřál, když jede celý den rychlostí 120km/h na čtverku :o). Naším řidičským uměním a přestávkami jsme to však zdárně překonali a večer jsme přejeli Missouri, kde jsme stihli krásný západ slunce nad prériemi. V noci jsme dorazili do Badlands. Vypadalo to jak v hororu. Kojoti vili, měsíc zářil a všude hrozná tma. Sem tam se ve tmě pohnula obrovská hora, což byl spící bizon. Navíc díky cestě, na které se možná jezdí rallye, jsme mohli jet tak maximálně 20km/h. To byla první terénní zkouška pro naše auto. Nakonec jsme zdárně našli hledané tábořiště a za svitu měsíce, vití kojotů a chrochtání bizonů postavili stan a krásně usnuli.

3.den
Ráno jsme celý prokřehlí vylezli z omrzlého stanu (to bylo 9. září!) a konečně viděli první bizony, v noci jsme je totiž pořád jenom slyšeli. Z okolních vršků jich byla vidět celá stáda. Projeli jsme si Badlands, pořídili pár fotek z této měsíční krajiny a vyrazili směrem k Mt. Rushmore. Po shlédnutí čtyř kamenných tváří jsme pokračovali dál na Devils Tower, známou to skálu ze Spielbergových "Blízkých setkání třetího druhu". Pak už jsme natěšeně otočili na Wyoming, přesněji na Yellowstonský národní park. Krátkou noc (asi 4h) jsme strávili na jednom odpočívadle a pak ještě asi 2 hodinky spánku před samotným parkem.

4.den
Ubytovali jsme se v kempu Grant Village kousek od Yellowstone lake (výška asi 2300m. n m.) a vyrazili na okruh jihozápadní části parku. Nenechali jsme si ujít Old Faithful geyser, Firehole lake drive, Firehole canyon drive - vodopády na Firehole river, západ slunce nad Yellowstone lake. Zde se kolem gejzírů procházeli jeleni a laně. Celou noc řval poblíž kempu jelen a navíc byla hrozná zima, takže spánek nic moc.

5.den
Po tom, co jsme roztáli, jsme vyrazili na zbytek okruhu (severní část parku)- Mammoth hot springs s terasami, kde jsme se dozvěděli o dvojčatech :o(, impozantní Grand Canyon of Yellowstone s vodopády, další krásný vodopád Tower fall. Cestou jsme opět potkávali stáda bizonů. Tak jsme si v Yellowstone national park zpříjemňovali volné chvíle. Po vzoru nenažraných amíků jsme si také dělali pikniky. Tímto jsme uctili oběti z WTC v New Yorku a Pentagonu ve Washington.

6.den
odjezd z Yellowstone a přejezd do Grand Teton NP. Ubytovali jsme se v kempu Colter Bay (2000m) a pak šli túru kolem Jenny lake k Hidden falls (kde jsme si fotili pasoucího se losa) a dál nahoru do Cascade canyon - cesta vedla pod hlavním hřebenem (třítisícové Grand teton, Mt. Owen, ...). Cestou zpátky jsme potkali medvěda, který se šel napít k vodopádům, napřed jsme pronásledovali my jeho, potom se ale situace obrátila a to nám moc do smíchu nebylo. Nakonec ale všechno dobře dopadlo :o) a tak máme i pár fotek. Kousek před vodopády (los se pořád ještě pásl, jen o pár metrů vedle) jsme potkali dvě holky moravačky, které taky cestovali, bohužel ale přesně opačným směrem, než my. Tak jsme chvíli pokecali a domluvili si společnou túru na druhý den. Cestou zpátky jsme se ještě stavili na vrcholek hory Signal mountain, odkud je krásný rozhled na Grand Teton a okolí. Celou noc pěkně pršelo a tak jsme byli zvědaví, jak to bude vypadat ráno.

7.den
Ráno nebylo po dešti ani památky a tak jsme vyrazili na společnou túru kolem hlavního hřebene. Přes Paintbrush canyon do Cascade canyonu. Kolem oběda jsme si udělali krásnou siestu v pohádkovém zátiší - krásné jezírko zrcadlící vrchol Grand tetonu a Grand teton v pozadí. Cestou jsme zdolali nepojmenovaný vrchol (kolem 3.500m), kterému jsme dali jméno K3-5 Teton. Počasí bylo skoro celý den krásné a tak jsme celkem zrychlili, když jsme viděli na obzoru mračna a slyšeli hromy. Nakonec nás bouřka dohnala a celý Cascade canyon jsme šli v dešti. Když na chvíli přestalo, tak jsme pojedli a pokračovali v cestě. Viděli jsme dalšího losa, krmícího se v řece. Nakonec jsme skoro za tmy došli, celý trek trval asi 9 hodin. Uvařili jsme si a pojedli na verandě Visitors centra. Nakonec jsme se krásně opili u nás v kempu a šli spát.

8.den
Ráno jsme se na Signal mountain v mlze husté tak, že by se dala krájet rozloučili s holkama mířícíma do Yellowstone a vyrazili jsme na cestu do Salt Lake City, dějiště zimních olympijských her v roce 2002. V Salt Lake City jsme si prohlédli Capitol tyčící se nad městem, hlavní chrám Mormonské církve a kolem slaného jezera - Salt Lake jsme pokračovali do San Francisca.

9.den
Den jsme začali koupelí v nádherně čisté, studené a průzračné vodě Lake Tahoe. Na hranicích Nevada-California nás čekala kontrola dovážených potravin, včetně poučení. Do San Francisca jsme přijeli přes Golden Gate Bridge (toll $7) chvíli po obědě. Prohlédli jsme si nejznámější místa (molo Pier 39 se lvouny, Fishermans dwarf, kabelové tramvaje, Alcatraz - jen ze břehu, klikatou Lombard street, po které jsme i jeli, Russian hills). Projeli jsme si downtown a Chinatown a zamířili směrem k Yosemite NP. Přespali jsme někde v Kalifornských kukuřičných polích nedaleko dálnice.

10.den
Příjezd do Yosemite NP, kde nás uvítala vůně kouře z hořícího lesa. Ubytovali jsme se v Kemp4, kousek od Yosemite falls. Po postavení stanu a krátkém pojezení jsme vyrazili na Top of the falls (vrchol Yosemitských vodopádů). V době naší přítomnosti byly vodopády bohužel bez vody :o( no a ony vodopády bez vody jaksi ani vodopády nejsou, že! Z vrcholu ale byly krásné výhledy na Half Dome, Yosemite valley a Sierru Nevadu vůbec. Po návratu dolů jsme potkali 2 čechy - inženýry z Colorada, a tak jsme opět domluvili společnou túru na druhý den na Half Dome. Při večerním plánování a sdělování zážitků běhalo kolem stanů v kempu množství mývalů a hledali něco k jídlu.

11.den
Ráno jsme našli za stěračem auta warning za to, že jsme neměli přesnídávky uklizené v boxech proti medvědům, ale měli jsme je nechané v autě. Přesnídávky jsme teda taky uklidili a vyrazili. Half Dome měří 2695m, jde se převýšení asi 1400m, závěrečné asi 150ti metrové stoupání na vrchol je pomocí lan. Cestou jsme viděli Nevada falls, kde aspoň trošku vody teklo. Z vrcholu byl krásný rozhled na severovýchodní Sierra Nevadu. Jelikož krásně svítilo sluníčko, nebe bylo bez mráčku (je to přece jenom Kalifornie :o) a skoro nefoukal vítr, zdrželi jsme se na vrchu celkem dlouho. Trek trvá asi 7 hodin (4h nahoru a 3 dolů) středně svižným tempem. Samozřejmě jsme se taky podívali na známý El Capitan (2307m), kde začala éra volného lezení. Skála se tyčí 900 metrů nad Yesemitským údolím a láká horolezce z celého světa. Nejenom ale tato skála, celý Yosemite National Park je rájem pro horolezce. Viděli jsme také Tuluomne meadows, krásné louky pod horskými velikány. Jelikož název Yosemite pochází z indiánského uzumite, což je název pro medvěda grizzly, čekali jsme, že opět nějakého uvidíme, naštěstí jsme žádného nepotkali. Ve Visitors centru jsme se dozvěděli, že zde žijí taky pumy, protože víme, že to je pěkně zákeřné zvířátko, hledali jsme nějaké instrukce, jak předcházet kontaktu s ní, popřípadě, jak se bránit. Nějaké jsme našli a jedna nás opravdu nadchla, týkala se případu, že by puma někoho napadla. Konec jejího znění v originále byl: "And don´t forget, if attacked, fight back!!!" Představa boje s pumou nám přišla dost směšná.

12.den
Odjezd přes Tuluomne meadows směrem do Sequoia NP. Ráno však nestartovalo auto, protože baterka dostala zabrat stálým svícením světla při otvírání dveří. Z pomocí amíka z Montany a startovacích kabelů jsme nakonec nastartovali a mohli vyrazit. Cestou jsme měli v plánu zdolat Mount Whitney se 4418 metry nejvyšší horu Ameriky bez Aljašky. Po příjezdu do Lone Pine jsme si vyřídili povolení k treku na Rangerské stanici a nakoupili něco k jídlu. Ubytovali jsme se v kempu Lone Pine uprostřed polopouště s nádherným výhledem na Mt. Whitney, jelikož jsme si mysleli, že je kousek od Whitney Portal, kde se nastupuje na trek.

13.den
Brzo ráno jsme vyrazili a bohužel jsme zjistili, že k Portalu je to ještě asi 4 km. Hned cestou k Portalu jsme ztratili Víťulku, protože se loudal jako vždycky (ten nám pak vyprávěl, jak potkal medvěda a moc do smíchu mu nebylo). Cestou na hřeben v moréně jsem se utrhl i já a na vrchol jsem pokračoval sám. Převýšení 500m na necelých dvou kilometrech v nadmořské výšce přes 3600m nám dalo všem pořádně zabrat nejenom proto, že jsme měli těžký batohy. Cesta nahoru mně trvala něco kolem 6,5 hodiny (byl jsem tam něco po 3 odpoledne). Dolů to bylo rychlejší a veselejší, trvalo to kolem 4 hodin. Stejně sem ale došel do kempu až s tmou a po cestě, když sem šel samotný dolů, mně moc do zpěvu nebylo. Normálně je převýšení 1870 metrů při délce jedné cesty 17.2 km. My jsme měli převýšení ještě asi o 250 m vyšší a cestu o již zmíněné 4 km delší. Západ slunce za Mt. Whitney při pohledu z kempu Lone Pine (Mount Whitney je prostřed, schovaný v záři slunce).

14.den
Po probuzení jsme nikam nespěchali, v klidu jsme sbalili věci a stan a vyrazili nakoupit a vyprat věci. Ještě jsme si několikrát prohlídli horu, která nám dala den předtím tak zabrat. Potom jsme nabrali směr LA, kde jsme měli potkat s Magdou, u které jsme měli přespat. Fascinovali nás dálnice v okolí LA, které měli pět až sedm (většinou těch sedm) pruhů v obou směrech. Dům, kde Magda přebývala jsme nakonec našli a tak nám nic nebránilo společně vyrazit do jednoho z mnoha klubů v Los Angeles

15.den
Vyrazili jsme na prohlídku LA. Prošli jsme si Hollywood blvd. a prohlédli hvězdy, Chinese theatre i otisky před ním. Projeli jsme známý Sunset a Santa Monica blvd. a přes Beverly Hills jsme dorazili k oceánu na Santa Monica Beach. Navštívili jsme také Grifith Park, kde je krásný rozhled na celé LA (pokud teda není smog - my jsme měli štěstí) a nevynechali jsme ani zdejší observatoř. Večer jsme se rozloučili s Magdou a vyrazili do Sequoia NP.

16.den
Noc jsme strávili na sjezdu u dálnice a moc jsme toho nenaspali, jelikož kousek od nás se stala havárka a celou noc tam jezdili a houkali policajti, hasiči a sanitky. Dopoledne jsme dorazili do Sequoia NP po silnici odvážně se klikatící po úbočích Sierra Nevady. Navštívili jsme Moro Rock, odkud je pěkný výhled na Giant forest, projeli autem Tunel log, což je spadnutá sequoia s vytesanou dírou pro auta, dál jsme projeli Giant forest, prohlédli si mohutnou sequoiu General Sherman tree a tím jsme ukončili návštěvu parku s mohutnými stromy žijícími mnohdy víc než tisíc let. Večer jsme se vykoupali v jezeře Lake Isabella, kde jsme také povečeřili. Noc jsme strávili na odpočívadle :o( v autě.

17.den
Dojeli jsme do Death valley. Proběhli jsme se přes písečné duny a prohlédli si pozůstatky boraxového lomu. Potom jsme se museli jít schladit do Visitors centra, protože venkovní teplota byla nesnesitelná. Po shlédnutí filmu o Death valley jsme opět vyrazili propotit trička. Navštívili jsme nejnižší bod USA (-86m), Zabriskie point s vyhlídkou a zanořili se hloub do pouště, kde na nás čekalo Las Vegas. Ubytovali jsme se v Barbary coast na Las Vegas blvd. (nazývaném Strip). Prošli jsme si hotely a casina Luxor (známá pyramida), Cesarův palác, New York, Paříž, shlédli Tančící fontánu a unavení a krásně vymydlení jsme zalehli do peřin.

18.den
Po snídani jsme dorazili k Hoover Dam na jezeře Lake Mead, kousek od Las Vegas. Prohlédli jsme si tuto mohutnou přehradu postavenou za světové krize mezi skalisky uprostřed vyprahlé krajiny. Chtěli jsme se vykoupat, ale vstup na pláže Lake Mead stál kolem sedmi dolarů :o(. Hned jsme teda auto otočili směrem Zion NP, kde jsme se ubytovali v kempu Watchman.

19.den
S nadšením jsme vyrazili ke Grand canyonu. Navštívili jsme severní okraj, kde cesta k němu byla porostlá nádhernými loukami lemovanými břízovým porostem. Potom jsme několik hodin přejížděli k jižnímu okraji, kam jsme taky odpoledne dorazili. Při tomto objíždění jsme si uvědomili, jak je canyon obrovský. Zde jsme na Desert pointu ve vyhlídkové věži potkali dva Čechy, a tak jsme chvíli pokecali. Pak jsme ještě fotili západ slunce nad canyonem a vyrazili zpět do kempu v Zionu. Jelikož to byl namáhavý den a cesta byla dlouhá, tak jsem za volantem trochu usínal a jezdil od lajny k lajně. To neuniklo zraku Arizonského policisty. Pro podezření z opilosti nás tedy zastavil, když ale zjistil, co jsme zač, začal být velmi milý a příjemný a tudíž jsme vyvázli jen s warningem "Lane usage".

20.den
Konečně jsme se vydali na tolik očekávanou světoznámou túru kaňonem říčky North fork Virgin river. Opět jsme šli roztrhaně a tak jsem cestou zastavoval a vedl rozhovory s německým párem a také s mladým Francouzem, který cestoval sám už skoro rok. Cestou zpátky jsme potkali několik známých, kteří s námi dělali v Cedar Pointu v Ohiu (napřed Verča a potom Radek s klukama). Víťulka ve Virgin river (Zion)

21.den
Návštěva Bryce cynyonu. Zde jsme pouze navštívili vyhlídky (Inspiration point, Bryce view, ...) a shlédli film ve Visitors centru, potom jsme pokračovali dál v cestě k Arches NP.

22.den
Noc jsme strávili kousek od silnice v polopoušti nedaleko Arches, kde jsem se pořád budil, jelikož se mi zdálo, že kolem mě něco běhá. V Arches jsme si prošli Devils garden s oblouky Landscape, Navajo a Partition arch. Neopomněli jsme si prohlédnout i Broken a Sanddune arch (tyto traily měly něco kolem 2-3km) s labirinty ve skalách v "Puma active area". Známý Delicate arch (můžete ho znát i ze znělky k OH 2002 v Salt lake City) jsme videli jen z vyhlídky. Dalšími oblouky, které jsme navštívili byly Windows v The Window section a také mohutný Double arch. Pak jsem už byli na cestě k Monument valley. Po cestě jsme přejeli Colorado river a také se v něm vykoupali (po vykoupáni jsme objevili cedulku s upozorněním, že je řeka nebezpečná svými výry a proudy a že koupání je nebezpečné), udělali jsme si opodál piknik a pokračovali dál. K Monument valley jsme dorazili se západem slunce a jelikož už zavírali, tak jsme udělali pouze pár fotek, chvilku se zdrželi a obrátili to k Mesa Verde v Coloradu. Cestou jsme minuli kamenný útvar ve tvaru obráceného sombrera a také Four corners monument, kde se kříží hranice čtyř amerických států (Utah, Colorado, Arizona, New Mexico). Přespali jsme u křoví poblíž Mesa Verde.

23.den
Ráno jsme vrátili stan ve Walmartu, jelikož končila 30ti denní záruka a my chtěli peníze zpět, co bysme asi dělali se stanem v letadle. V Mesa Verde jsme navštívili Cliffs Palace (vstup jen s průvodcem a výkladem - $2/os.) a Spruce tree house (self guided - zdarma). U jednoho obchodu se suvenýry jsme objevili sprchy zdarma, které jsme hned využili. Pak jsme už vyrazili k Aspenu po silnici 550, která je nazývána The milion dollar highway. Při jízdě jsme pochopili proč. Cesta se pořád klikatila po úbočí velikánů Rocky mountains až se nám z toho točila hlava. Zatáčky o 180° nebyly vyjímkou, spíše pravidlem. Cesta v noci nebyla moc příjemná. Při pohledu na temné hvozdy jsme si představili kolik v nich asi žije medvědů a přáli jsme si, ať se nám nic nestane s autem.

24.den
Prošli jsme si Aspen - lyžařské středisko americké smetánky, cestou dál při průjezdu Rocky mountains NP jsme navštívili Independence ghost town (zlatokopecké městečko duchů), chvíli zastavili na kontinentálním rozvodí na jednom z hřebenů ve výšce přes 3600 metrů a pak už vyrazili na cestu přes celé USA.

25.den
První říjnový den jsme projížděli Kansas s jeho prériemi, krásně jsme se protáhli a vykoupali ve Wilson lake, které leží u dálnice I 70 East na exitu 206. Zde jsme si také za příjemného říjnového slunečného dne udělali piknik. Až pak jsme pokračovali v cestě. Přes noc jsme projeli zbytek Kansasu, Missouri, Illinois, Kentucky a Tenessee. Za jízdy jsme obdivovali zářící St. Louis s Nashville.

26.den
Dorazili jsme do Great Smoky mountains. Shlédli jsme film ve Visitors centru, vyjeli jsme na vrchol Clingmans Dome, zašli na zdejší rozhlednu, odkud byl pěkný výhled nejen na zrcadlící se Fontana lake na Tenessee river. Pak jsme se vydali k Washingtonu, ještě předtím jsme si však ve stínu Smoky mountains odpočali a pojedli. Noc jsme strávili u cesty kousek od lesa u ohrady s koňmi, kde nás v noci s nadáváním vzbudil nějaký amík, že je to jeho, ať táhnem do ... nebo zavolá policajty. Tak jsme ho uklidnili a jeli pryč. Nakonec jsme zalehli u další cesty, kde nás opět vzbudil jiný amík, že je to jeho, ale ten se jenom ptal, jestli jsme v pořádku, nechal nás spát dál a odjel. To jsme si zavzpomínali, jak se nám na západě spalo venku krásně anikdo si nás nevšímal. Bylo skoro vždycky kde a hlavně tam skoro nikdy nikdo nebyl.

27.den
Zaparkovali jsme kousek od obelisku, od něho jsme šli k Lincoln Memorialu, prošli jsme kolem White house, který byl kvůli útokům z 11. září uzavřen, obrovský Capitol také. Chvíli jsme také strávili v National gallery of art, kde bylo k vidění několik unikátních a známých děl. Prohlídku Washingtonu jsme uzavřeli v Air and space museu. Celé město nám přišlo hrozně umělé a taky celkem špinavé. Pak už jsme nabrali směr New York. Cestou jsme se ještě stavili v Baltimoru a chvilku hledali Keybank, která zde měla být. Nakonec jsme ji našli, ale byla zavřená. Už za tmy jsme zdáli viděli centrum Philadelphie a to už jsme byli kousek od New Yersey. Přejeli jsme na Staten island, kde jsme ještě týden bydleli u mé sestry. Prodali jsme auto, prohlédli si ještě znovu NY a tím pro nás úžasné cestování v USA skončilo.