Je rozsáhlá přírodní rezervace pískovcových skalních útvarů. nachází se v severovýchodní části Čech v Broumovském výběžku. Geograficky náleží k Broumovské vrchovině, z geologického hlediska je součástí Polické pánve.

Toto rozsáhlé seskupení skalních útvarů, zvané skalní město, vznikalo za velmi specifických přírodních podmínek. Na počátku těchto procesů bylo hercynské vrásnění. Proběhlo ke konci prvohor a způsobilo sjednocení Českého masívu a jeho vynoření nad hladinu tehdejších moří. V následujícím období triasu (245-205 mil. let) a jury (205-130 mil. let) byl Český masív více méně souší.

Teprve v křídě (130-65 mil. let) díky působícím tektonickým pohybům došlo k poklesu masívu a jeho částečnému zaplavení SV Čech a SZ Moravy teplým, klidným a poměrně mělkým křídovým mořem, bohatým na faunu a flóru.

Moře se v průběhu období nepravidelně rozšiřovalo a ustupovalo. Do moře byl tekoucí a mořskou vodou transportován materiál (hlavně písek a úlomky hornin) z pevniny. Okolní pevnina, vyčnívající nad hladinu, byla totiž vystavena erozi. Přinesený materiál se usazoval se na postupně klesajícím dně sedimentační pánve. Mocnost usazenin dosahovala až 500 m.

Usazené materiály začaly pozvolna stmelovat a zhutňovat díky tlaku nadloží a chemickým procesům, a když moře konečně ustoupilo, zůstala vyschlá pánev, vyplněná převážně pískovci opukami a slíny a pochopitelně znovu vystavená erozi.

Původně téměř rovné dno vyschlé pánve bylo jednak zaplaveno vodními toky, jednak začalo být neúprosně vyhlodáváno dalšími erozními činiteli jako deštěm, větrem, mrazem a kolísáním teplot vůbec, chemickému zvětrávání a účinkům vegetace. Nejnáchylnější byla místa puklin a zóny slaběji stmelených pískovců, kam se eroze zakousla nejhlouběji.

Některé odolnější partie pískovcových hornin jsou naštěstí schopny odolávat erozi déle. Mohly se proto dochovat v podobě morfologicky charakteristických tvarů a geologicky zajímavých jedinečných celků - skalních měst.

Nepřetržitě působící destrukce a odnos rozpadlého materiálu probíhá dál.

Dnes když se necháváme unést bizarností skalních útvarů, které podněcují naši fantazii a touhy, strmostí majestátných pískovcových věží, jímž dáváme různá jména podle stavu naší mysli, ani si neuvědomujeme, že jsme svědky průběžného stadia eroze původního mořského dna. Naneštěstí to není stadium konečné. A jelikož přírodní destrukci hornin nezastavíme, snažme se alespoň snížit negativní účinky lidské činnosti v klenotech přírody světového formátu - pískovcových skalních městech.