| Úžasné Irsko | |
Kousek za mořem, co by kamenem dohodil, se nachází země velká asi jako naše zemička, ve které ale nežije 10 milionů lidiček, ale pouho pouhé necelé 4 miliony lidiček. Ano, je to Irsko. Úžasné Irsko!!! Kdo vkročí do této země v mžiku si ji zamiluje. Rozhodly jsme se dvě ženský, že tuto zemi poznáme skrz na skrz a to velice dobrodružnou cestou – stopem. Stopovací maratón začal až v Londýně. Vyměkly jsme kvůli nechutným úředníkům v Doveru. Do Anglie je nutnost mít zpáteční jízdenku, ale to je známo. Pokud chcete vidět Irsko v celé své kráse, nikdy si tam nepůjčujte auto, ale jezděte stopem. Jen tak poznáte lidi, jejich otevřenost, laskavost a zvědavost. Stop je jako sport. Irové berou. Stačí vystrčit pařátu. Irky ne a dvojice občas. Naši byli šediví pánové v kravatě. Irský silnice jsou eňoňuňo. Občas máte pocit, že jedete traktorem po poli. Jsou to takové naše okresky. Zkrátka je to hrbolatý, úzký a do zatáček ani v nejmenším nevidíte, takže vždy na vás čeká nějaké to překvapení. Třeba zvířátko. Zvířat je tu dost. Každej pořádnej farmář, a že jich tu je, má nějakou tu kravku, koníka a barevnou ovci. Těch je tu snad nejvíc – zelené, modré, červené, no, hrajou všemi barvami, jen ne bílou. Příroda je tu nádherná. Zejména západní pobřeží. Hory, spíše kopce nebo kopečky jsou tak 700m n.m. Nejvyšší je Carantuohill – 1040m n.m. Ale na všechno se šplhá od nuly, takže makačka a záhul to je. A na tyto kopečky nevede žádná červená, modrá či jaká značka, jak jsme zvyklí. Chce to dobrou mapku, buzolu, pevnou nepromokavou obuv – třeba holiny – a hurá podmáčeným podrostem tou nejkratší přímou cestou na vrchol. Kopce jsou tedy podmáčené, travnaté, bez stromů, šutraté a poseté hovnama od pestrobarevnejch oveček. Tak trochu měsíční krajina. Nebe, s úžasnými mraky jí dodává tu pravou krásu a atmosféru. V Irsku dost prší. Nám ale nepršelo. Zapomněla jsem si totiž mé parádní pončo. Na toto pravidlo ale nespoléhejte, nemuselo by se vám to vyplatit. Další kapitolou jsou dveře. V každé zemi jsou dveře. V Irsku jsou ale barevné dveře. Krásné dveře. Třeba růžové, fialové, oranžové, … V klidu se vám může stát, že celej jeden film vyfotíte na dveře a ani nevíte jak. A nebo na hospody. Ty jsou také barevné a jsou jich tu mraky. Jen si vybrat. Uvnitř je celkem tma. Tmavé dřevo a málo světla. Je tam útulno, příjemně, veselo, všichni jsou tu přátelští, hraje irská hudba, zpívá se, tancuje a … pije se Guinness. Guinness is good for you. To tu říká úplně každej. A taky se říká, že jeden Guinness má stejně kalorií jako BIG MEK. Takže asi nic moc na línii. Spíš nic než nic moc. Ale čert to vem. Hlavně že šmakuje a to si pište, že šmakuje! Na línii jsou tu dobré i snídaně. To si fakt „pošmáknete“. Taková klasická snídaně jsou vajíčka, párečky, slaninka, usmažené žampióny, fazole v rajčatové omáčce, hmota nazývaná toustový chléb s horou másla a čaj s mlíkem. To vše do sebe narvete klidně v 8 hodin ráno. Blink blink. S jedním koláčkem a s kafem jsme tu vypadaly jak blázni. V poledne do sebe nasoukáte úžasné fiš en čips a večer pak nějakej ten sendvič, do kterého si ještě přidáte octové brambůrky a den zdravé stravy je za vámi a těšíte se, jaký druh sendviče vám nabídne následující den. Pošušňání, ne? Croagh Patrick – hora, na kterou se chodí na boso. Teda věřící na ni lezou bosí a s holí. Ale proč ne. V botách se na ni taky dostanete. V pohorkách na ni leze tak asi 5% tůristů, možná ještě míň. Ostatní jdou v hodobóžových botkách, v lodičkách na jehle, v žabkách, no člověk jen zírá. Na vrchol vede dálnice pro pěší a spíš než šutrům a terénním nerovnostem se musíte vyhýbat človíčkům, abyste o ně nezakopli. Je jich tu jak nasrrrrr…..od mimin až po staroušky. Cliffs of Moher – krásné útesy, krásný to pohled na ně, ale hafo tůristů na jednom místě. Takže jsou i hezčí místečka. Atlantik je báječnej, plnej medúz, ale studenej. Je to na to jen vběhnout a hned vyběhnout. V Atlantiku jsou taky odpadky a nejenom v něm. Jsou všude. Irové jsou prasata. Všechno končí v moři, vlastně i trubky ze záchodu. Jak už jsem řekla, lidi jsou tu hodní a přátelští, pozvou vás na kafe a na súši, popovídáte si, doporučí vám místa, která musíte na stopro vidět a jedete dál. A nebo vás pozvou i na plachetnici. Přespíte u nich a druhý den se kamsi plachtíte, odbydete si mořskou nemoc, ale je to ten nej nej zážitek. Každopádně si napište Irsko na seznam zemí, které stojí za procestování. V Irsku je vše na pohodu, lidé nejsou nervózní, nikdo nic nehrotí, řidiči aut snad ani neví kde mají klakson, každý vám vždy poradí a pomůže. Žádnej spěch. Pohoda. Užívejte přírody a do měst se moc nehrňte. Jsou všude stejný – kostel, park, nějaká ta zánovní univerzita, znáte to. Co víc říct než, úžasné Irsko. Použito s laskavým svolením Kamily | |
|
||
|
|
|
|
Komunitní servery